Metafyzicko-zkušenostní význam tiché intenzity (((A-Á)))
„A“ je prvním písmenem naší i většiny jazykových abeced, což není náhodné, ale ukazuje na esenciální foneticko-metafyzický význam intenzity tichého zvuku “A-Á”.
Nevyřčený tichý krátký foném A představuje prvotní vše přesahující foném zvučící samo vědomí – vědomí jako takové, tedy zkušenost nejvyššího vědomí, jež vyššího není, v každém okamžiku jakékoliv zkušenosti vědomí.
V tantře je toto nejvyšší vědomí označované slovem Anuttara.
Tichý foném A, či intenzita tichého (((A))) stále zvučí-nese samo Absolutní vědomí, neboli vědomí jako takové, vědomí jako prvotní princip – cit a současně nejzazší skutečnost.
Tichý foném A je tak základním stavebním všeprostupujícím tichým tónem-intenzitou všech ostatních fonémů tvořící fonetické pole vědomí v podobě foneticko-zvukového těla vědomí (mantra déha/vidžňána déha).
Zkušenost vědomí krátkého tiché intenzity fonému A je podobna “prvotnímu ú-divu” nad bytím jako takovým.
Lze jí snadno rozpoznat v okamžicích náhlého ú – divu, v okamžiku náhlého překvapení nebo ú-leku – kdy jediná reakce je jenom tiché krátké nevyřčené (((A))) jako procítěný stav souznícího-rezonujícího vědomí ryzí neprojevené intenzity (((A))).
Tyto náhlé sómaticko-emoční zkušenosti přinášející intenzivní změny v našem prožívání jsou současně potenciálním vstupem do souznění-rezonance s vědomím jako takovým díky zintenzivněním bdělosti aktuálního prožívání. O tom hovoří už starobylý tantrický meditační manuál Vidžňána Bhairava.
Tento metafyzická údiv je ve skutečnosti stále přesahujícím vědomím všeho, co je i může být.
Ať vědomí prožívá jakoukoliv zkušenost – šíří a hloubku svého vědomí, je zde stále – možnost plnějšího vědomí jako takového a tento stav vědomí vyjadřuje tichý foném A svobodný od veškerého prožívání.
Nevyřčená tichá dlouze znějící intenzita fonému dlouhého (((A-A))), který je ve své esencí souzvukem dvou či více současně znějících krátkých fonému A (podle své vnitřní intenzity), je rozšířením zkušenosti Vědomí jako takového o prožívání ryzí blaženosti vědomí – radostnosti vědomí samého (cit-ánanda), která je prvotní oživující a tvořivou náladou vědomí jako takového.
Tichý foném A, je jazykem tanter nazýván: semenem srdce, tvořící esenci bytí každé bytosti, bytí i těla.
Vědomí, jež je naším já, nelze hledat mimo sebe, či na něj obracet pozornost, ale lze nechat vzklíčit vždy přítomné semeno spočívající v potenciálu našeho vlastního bytí, rozpoznat samo vědomí jako srdce naší zkušenosti bytí jako celku a nechat jej vést nás k do – narození se ve svém celistvém nesmrtelném těle vědomí.
Intenzita tichého fonému (((A)))
Vnitřní intonace (vzývání) krátkého A zprostředkovává meditativní souznění-rezonanci s metafyzickou zkušeností nejvyššího vědomí – vědomí jako takového v jeho prvotním aspektu rozpínající se vše přesahující plnosti ve své metafyzické náladě ú-divu – ú-žasu i ú-cty či hrůzy intenzity své vrozené moci.
Tichá kvalita fonému krátkého A je tak “nejvyšší” mantra původní šivaistické tantry, je mantrou (cito-zvukem či tónem) vědomí samého, vědomí jako takového.
Písmeno “A” současně označuje spojku mezi slovy. I to je vnější řeč samotného vědomí jako takového.
Je to právě vědomí samo jako primární pole a podmínka společného bytí – prostoru všech věcí.
Vnitřní meditativní rezonancí nás naopak tichý foném A spojuje se samotným vědomím, jako takovým.
Intenzita tichého fonému (((A-A)))
Vnitřní intonace dlouze zvučícího „Á“ rozšiřuje přímou metafyzickou zkušenost vědomí jako takového v jeho ryzím aspektu vědomí – blaženosti či vědomé ryzí blaženosti (cit-ánanda) jako své primární tvořivé nálady a esence vitality.
Metafyzické slabiky
(((A-Ah)))
Chceme-li prožívat nejvyšší metafyzickou zkušenost – samo vědomí – blaženost (A – Á) jako všeprostupující ether blaženého dechu vědomí, přidáme na konec vnitřní tiché intonace souhláskový foném (((H))), tím se sama blaženost vědomí transformuje-moduluje v neomezený éter/dech oceánu tohoto ryzího vědomí – blaženosti jako Těla vědomí.
Meditativní souznění s tichým pocitovým zvukem (((Áh))) přináší zkušenost vědomí v aspektu všeprostupujícího blaženého éteru vědomí (citakáša).
Tichý dlouze zvučící citový foném (((Áh))), je spojením vědomí jako takového (Šiva) se svým citovým výlevem – projevem (visarga) vyjadřující Šakti.
Sanskrtská abeceda tuto metafyzickou zkušenost přímo vyjadřuje tím, že začíná písmenem „A“ (vědomí jako takové – Šivu) a končí „HA“ (éter blaženého vědomí a vitality – Šakti). Mezi nimi se nachází fonémy všech zvuků písmen sanskrtské abecedy.
Jinými slovy, vše vyvstalé z vědomí je v konečném prožitku citový výlev blaženého výdechu či pohybu vědomí (((Áh))).
Ukončení tiché dlouze znějící intenzity fonému (((A-A))) visargou (((H))) transformuje – moduluje vědomí do kvality vše prostupujícího dechu vědomí (prány).
(/(HA))) představuje „pozitivní“ – tedy samotný vý-dech této kvality vědomí. Není náhodou, že naše citoslovce pro „zasmání“ je „Ha, ha…“, tedy krátký výdech vyjadřující citoslovce radosti.
Ztělesnění intenzity tichého zvučeného fonému (((Aaah))), probouzí a otevírá srdce našeho bytí, a rozšiřuje uvolňujícím odstředivě expanzivním pohybem vědomí v horní oblasti trupu – hrudi.
Tento pohyb dechu vědomí je provázen uvolňováním – táním rigidních struktur a omezení v oblasti hrudi a doprovázen harmoniemi tónů nálad zázračného údivu, úžasu, současně uvolnění, či orgasmického naplnění i posvátné úcty a bázně.
Ve svém plném potenciálu přináší metafyzickou zkušenost sjednocení se sférou Šakti – v podobě pole-éteru vědomí tvořivé tiché nálady blaženého éteru životního dechu oživujícího veškeré formy bytí, včetně nás samých.
Citově-sensuální metafyzická nálada (rasa) intenzity ((Ah)) je neoddělitelným souzněním posvátného údivu i bázně neomezené a nevyčerpatelné moci vřelého láskyplného dechu života.
Vnější zvučené cit-oslovce (slovo ryzího citu) „ááh“ vyjadřujeme při prožívání němého úžasu, například když celým naším bytím námi pohne „dech beroucí“ a současně “dech expandující” přírodní scenérie, či umělecké dílo, nebo v čase prožívaného uvolnění, relaxace, orgasmu.
Jiné citoslovce „aha“ říkáme, když si něco náhle „z čista jasna“ uvědomíme, či pochopíme. Také hovoříme o tzv. „aha-efektu“, tedy situaci, kdy nás náhle něco napadne, dojde k náhlému doslova osvícení, apod. Takové pochopení provází často údiv či pocit osvícení.
Cit-oslovce „a – ha“ tak ve skutečnosti komunikuje spojení dvou základních principů vědomí „šiva(a)-šakti(ha)“, které je podmínkou jakékoliv formy poznání a pochopení, neoddělitelného spojení poznávajícího vědomí a prožívaného poznání v jediném okamžiku odhaleného poznání vědomí.
Citoslovcem „aha“ tak vlastně vyjadřujeme zevně vnitřní spojení poznávajícího a poznávaného v naší duši. To mimo jiné je dalším důkazem původního společného zdroje sanskrtu a jádra češtiny a slovanských jazyků.
Klíčová slova
Obsahují daný zvuk a tvoří tak společné významové pole vyjadřující vnitřní významové pocity utvářející daná slova a jejich významy, což otevírá nové prostory vnitřních souvislostí a jejich pochopení nevyjádřitelné slovy, ale cítícími intenzitami vědomí samotného.
Jejich pořadí je dáno tím, jak sami vyvstávali během meditace dané intenzity.
Áh (citoslovce údivu a uvolnění), Ah (bůh v mayském jazyce), aha (citoslovce náhlého uvědomění), Aha (Jakutská bohyně řek ve střední Sibiři), Ahura Mazda (perský bůh světla), Ahi (člen muslimského duchovního bratrstva ze 13. století), ahimsa (princip nenásilí a neubližování), Ahoj (český pozdrav); Alláh
(((A-Am)))
Meditativní tiché zvučení fonému (((Áaam))) s tichým ztělesnění „MMM“ zprostředkovává metafyzickou zkušenost vědomí v jeho konkrétní aktuální individuální ještě nerozlišené tělesné formě-membráně jako celku v podobě citového pole vědomí.
Intonace vede k metafyzické zkušenosti individuálního tělesného vyjádření jako vědomí samého a to v každém atomu tělesného bytí, prožitku své tělesnosti jako ryzí mem-brány vědomí skrze které samo vědomí a jeho nevyčerpatelné sensuální kvality jsou „překládány“ a modulovány do vnějšího smyslového zkušenostní světa těla.
To jiné samo říká, co je skutečnou „bránou“ k prožitku vědomí ve své celistvosti a plnosti: vědomí těla jako celku – naše tělesné bytí jako celek obsahující neomezené prostory vně i v jeho nitru tvořící ve skutečnosti všechny aspekty a kvality naší širší oso-bytosti.
Meditativní souznění s vnitřní kvalitou fonému (((Amm))) vede k celistvosti našeho vědomí sebe, neboť jsme si vědomy natolik svého já jako celku a úplnosti, nakolik jsme i vědomím naší tělesné identity – tělesného bytí jako celku.
Intonace intenzity (((Am))) obnovuje společné pole vědomí a tělesnosti jako vyjádření jediného potenciálního “mateřského” vědomí.
Proto udržování celo-tělesného vědomí všeho, čeho jsme si vědomi jako celku tedy naší subjektivní tělesnosti zahrnující a přesahující prostor vně a v nitru „kůže“ tělesného bytí přirozeně transformuje naše prožívání ve zcela jinou zkušenost těla a tělesnosti, jako živé “kůže” – membrány vědomí.
Ryzí – ještě nerozlišená potenciální tělesnost-prázdný tělesný obal je tak prožitkem intenzity (((Amm))) jako ryzí mem – brány, doslova brány – či “mateřské blány” mezi potenciální podobou a aktuální podobou ztělesňující se živé formy oceánu vědomí.
Klíčová slova
Obsahují daný zvuk a tvoří tak společné významové pole vyjadřující vnitřní významové pocity utvářející daná slova a jejich významy, což otevírá nové prostory vnitřních souvislostí a jejich pochopení nevyjádřitelné slovy, ale cítícími intenzitami vědomí samotného.
Jejich pořadí je dáno tím, jak sami vyvstávali během meditace dané intenzity.
Amon (egyptský nejvyšší bůh – skrytý stvořitel), Amnion (plodový obal či obal zárodku), Amniotický vesmír naší nitro-děložní existence v lůně Matky/matky, Améba (měňavka, primitivní organismus měnící tvar svým pohybem, pohlcuje potravu tak, že ji obalí vlastním tělem a stráví ji), Ama (ochranné božstvo – matka), Amo (milovat z latiny), Amok (zuřivost, šílenství) Amoce (odcizení), Amonit (druh vyhynulých hlavonožců jejichž skořápka je formovaná podle “zlatého řezu”), Amora (aramejský pojem pro mudrce vykládající rabínské učení Talmudu), Amorální (sobecký, bez svědomí a morálních zábran), Amorfní (bez vnitřní struktury-formy).
(((AHAM – MÁ-HÁ))) (nejvyšší Já, srdce všeho a všech),
AHAM je mantrou označující a vyjadřující v tantře nejvyšší Já, kterým je vědomí všeho.
Je vzájemnou rezonancí-souzněním slabik “Áh – HAm” neboli kombinací esenciální samohlásky A-Á vyjadřující samo vědomí jako takové (Šiva) a souhlásek “H” (HA) zvučící prvotní éterický prostor vědomí-blaženosti (Šakti) a “M” ztělesňující individuální zkušenost-prožívání vědomí Šiva (Áh)-Šakti (Ha).
Je neoddělitelným souzvukem všech třech svých primárních metafyzických distinkcí vědomí: vědomí jako takového (Šiva) – (((A))), které se projevuje ve zkušenosti neohraničeným polem světla vědomí, samotného bytí vědomí jako vše co je a může být – vědomí v jeho tvořivé náladě (Šakti) – (((HA))) všeprostupujícího éteru/dechu vědomí a jeho konkrétní stále se věčně nově individualizované tělesné formě Sebe (((HM))) – vyjádření tohoto vědomí v podobě stále nového kontinua unikátního tónů – nejvyššího prožívajícího Já (A-H-A-M), kterým je stále věčně nová zkušenost Vědomí jako takového (Anuttara) v individuálním Sebe-prožívání.
Odzadu mantra zní (((MÁ-HÁ))). Její intonace-vzývání přináší doslova božskou náladu “Nejvyššího”, kterým je posvátný cit vědomí jako celo-tělesné vědomí (((MÁ))) meditativně rezonujícího s éterem blaženého vědomí (((HÁ))).
Mantra „A-HAM“, doslova vyjadřuje vědomé (((A))) spolknutí (((HAM))) – ztělesnění Šakti (((HA))) jako své celo-tělesně prožívané já (((M))) v samotném poli prožívajícího vědomí (((A))).
Jsme stále novým tichým ztělesňujícím se tónem (((M))) samotné Šakti jako celku (((HA))) – v podobě etheru živého dechu vědomí jako takového (((A))), jež je prožívajícím Já i Srdcem všech a všeho.
Malé děti vybízíme k jídlu citoslovcem pro „jedení“: „ham, ham“ či „hami, hami“.
Klíčová slova
Obsahují daný zvuk a tvoří tak společné významové pole vyjadřující vnitřní významové pocity utvářející daná slova a jejich významy, což otevírá nové prostory vnitřních souvislostí a jejich pochopení nevyjádřitelné slovy, ale cítícími intenzitami vědomí samotného.
Jejich pořadí je dáno tím, jak sami vyvstávali během meditace dané intenzity.
Ahamkara ( jáství, “prožívané já”), Ahasver (věčný Žid, který se podle mýtu, stále nespokojeně potuluje světem, po té co udeřil “Ježíše Krista” při výslechu), Ahmed (doslova ten, kdo pevně kultivuje nejvyšší Já);
Klíčové slovo intenzity (((A)))
Slovo, které nejlépe vyjadřuje vnitřní smysl intenzity tichého fonému:
Srdce jako nejvyšší věčně nové Já, kterým je věčně nové Vědomí všeho co je a může být, jehož vyššího není. Toto vědomí je srdcem všech bytostí i všech rozmanitých forem bytí.
Pocitové tonality intenzity (((A)))
Tiché vnitřní fonémy nejsou jenom metamorfujícími zvuky vědomí, ale i nositeli prožitkových kvalit a nálad vědomí.
Posvátná údiv, úžas, úcta, bázeň, hrůza, sebe-naplňující rozpínavost – sebe-rozpínající naplněnost, vše přesahující skutečnost, otevřenost, lehkost bytí, zázrak, vděčnost, přijetí, pocit požehnání, uvolnění, zbavení tíže.
Rodina „A“
Tvoří rodinu slov začínající daným zvukem.
A (spojka), Ah, (citoslovce údivu-úleku), Ah (máysky bůh), Ai (nejvyšší předkolumbijský indiánský bůh), Aha (citoslovce náhlého uvědomění), Absolutno, Anu (atom vědomí), Anuttara, Anuranana (nejvyšší rezonance-souznění), Avatar, Árij, Akce, Adam (prvotní tvořivá bytost lidského druhu), Adónis (řecký bůh plodnosti), Aegi (severský bůh oceánu), Aengus (keltský bůh mládí a krásy), Afrodíta (řecká bohyně lásky), Aesculapius (bůh lékařství), Aghathos (bůh had, androgynní tělo duše), Agni (hinduistický bůh kvality Ohně), Aja (mezopotánský bohyně matka), Aken (egyptský bůh podsvětá), Ala (ibská bohyně plodnosti), Alláh (islamský bůh stvořitel), Álef, Ararat, Abibudha (prvotní buddha),Amitábha (buddha nezměrného jasu), Amm (předislamský měsíční bůh), An (sumerský bůh nebe), Ananta (hadí bůh, jeden ze sedmi hadích božstev máhanágů), Anat (kanaánský bohyně plodnosti a válek), Antun (mezopotánská bohyně matka), Anu (mezopotánský bůh nebe) Apollón (řecký bůh světla), Apo (Pán, incký přdkolumbijský bůh), Araj (předkřesťanský arménský bůh války), Ardžňuna (indický heroický bůh), Áres (řecký bůh válek), Ariadna (řecká bohyně vegetace), Artemis (řecká bohyně přírody), Asové (rod původních obyvatel dnešní Ásie), Astarté (semitská bohyně plodnosti), Aš (egyptský bůh plodnosti), Ašera (kanaánská bohyně matka), Atar (semitský bůh Jitřenka), Athéna (řecká bohyně moudrosti), Atirat (kanaánská bohyně plodnosti), Aton (egyptská nejvyšší bůh slunce), Avalokatišvéra (milosrdný buddha), Aurora (bohyně jitřního úsvitu), Akrij Aniturk;
Je výmluvné, kolik existuje jmen pro nejrůznější božstva napříč časem a kulturami se společným prvním zvukem fonému A.
Čaro-dějnost A
Tvarovost písmene čteno ze shora vyjadřuje symbolicky skutečnost, že vědomí jako takové, které je prvotní podmínkou a skutečností je dynamický neoddělitelný vztah svou různých aspektů Šiva (MUŽ) – Šakti (ŽENA).
Čím je “delší” dech a tón mezi nimi, tím jsou tyto aspekty více rozlišeny přesto nikdy oddělitelné, což značí vodorovná spojnice.
Symbol A nám sděluje povahu vědomí samotného jako neoddělitelné rozlišenosti dvou aspektů vědomí (vědomí-bytí, prožívajícího já, kterým je vědomí a prožívaného já, kterým je bytí tohoto vědomí) symbolizované dvěma postranními čarami spojující se ve svém vrcholu.
Po expanzi na hranici horizontu tvoří A trojúhelník směřující vrcholem vzhůru, který symbolizuje maskulinní aspekt vědomí (Šivu) a tři hrany pak trojici základních sfér a sil vědomí (vůle, poznání, akce).
Písmeno “A” symbolizuje prvotní a všudypřítomná princip, kterým je vědomí samo. Tvoří základ fonetického těla vědomí i základní “spojovací” intenzitu celé rodiny fonetické abecedy vědomí.
Hmotnou metaforu této „runy“ nacházíme například v tzv. kružítku „A“, které je součástí symbolu mystické lóže tzv. svobodných zednářů.
Féničané označovali symbol – písmeno pro zvuk A slovem aluph (vládce), od toho pak bylo odvozené hebrejské álef a řecké alfa.
Využití v celistvém (holotropním) ozdravování (celitělstvo)
Tiché fonémy řeči vědomí nemají jenom své metafyzické pocitové významy modulující zkušenost samotného vědomí, ale i svou vrozenou ozdravující schopnost v naší duši.
Jejich meditativní využití jako přirozených samoléčebných prostředků je nejpřímější a každému nejdostupnější a také nejlevnější a nejúčinnějším způsobem re-kreativní re-generace našeho celkového Zdraví, zahrnující duševní-somatickou-fyzickou oblast jako společné pole integrálního vědomí.
Meditativní rezonance s intenzitou ((Áh)) je nejvhodnějším “homeopatikem” při všech tzv. “sevřeních srdce”, či “stažení a omezení dechu v hrudi” neboť přirozeně otevírá doslova naše srdce, tedy naše nejvnitřnější bytí, které je zdrojem všech sebe-léčících schopnosti, uvolňuje všechny omezení a tenze v oblasti hrudi a uvolňuje dýchání. Uvolňuje sevření a omezení vědomí v oblasti hrudi a rozšiřuje prostor pro prožívání.
Mudra Áh
Pro dosažení plné rezonance s pocitovým tónem zvuku Áh je nutné vyladit vnější tělesnou formu (obličej i doprovodný pohyb) v tichém souznění s vnitřní pocitovou řečí Áh a tak usnadnit ztělesnění a plné procítění tiché intenzity Áh.
Tiché pocitově ztělesněné – nevyslovené tiché (((Áh))) spočívá v pomalém uvolnění dolní čelisti směrem dolů za současného otočení očí vzhůru “k nebi” přičemž pohybujeme rukama s dlaněmi otočenými vzhůru kopírujíc vzestupný a současně odstředivý pohyb za současného vnitřního otevření se a uvolnění světla vědomí z centra hrudi do neomezeného prostoru kolem těla až na nejzazší horizont. Současně prožíváme za vnitřního ladění doprovázející emoční tonality otevřenosti, lehkosti, zázraku, vděčnosti, přijetí, požehnání, uvolnění, zbavení tíže, apod.
Závěrečná-úvodní poznámka
Všechny jednotlivé eseje zabývající se kvalitami a významy tichách intenzit fonému metamorfující řeči vědomí si nekladou za cíl být konečným sdělením, či jakkoliv dogmatickým učením, ale jsou živým – z principu věci neukončeným zkušenostním sdílením určitého prostoru vědomí, jež je současně pozvánkou k vlastnímu zkušenostnímu ověření, jež je jedinou známkou skutečné “objektivního” vědeckého přístupu v každé oblasti.