Metafyzicko-zkušenostní význam tiché rezonanční intenzity ((E-É)))

Tichý metafyzický foném (((E-É))) prohlubuje intenzitu našeho vědomí a přináší uzemnění a usazení vědomí v hloubce našeho bytí se současnou připraveností k projevu vlastní vůle a záměru. Přináší vnitřní sestoupení do hloubky duše a ztělesnění kvalit síly a vytrvalosti. Je spojen s duševní kvalitou-principem-elementem “ZEMĚ”

Intenzita tichého fonému (((E)))

Vnitřní intonace intenzity krátkého fonému (((E))) evokuje připravenost a serióznost či vážnost, podobně jako když se k někomu v reakci obrátíme s citoslovcem “E-hm”.

Intenzita tichého fonému (((E-E)))

Vnitřní intonace intenzity dlouhého fonému (((E-E))) evokuje sestupné rozšíření vědomí do hloubky našeho bytí směrem “dolů” a spojení s mocí a vitalitou našeho bytí.

Metafyzické slabiky

Souhlásky “R” a “L” jsou tzv. polo-znělé a vyskytují se ve spojení se samohláskou “É”, a tím doplňují sestup vědomí do nitra našeho bytí o současné uvolňování vitalit naší duše s nimi spojenými.

(((El)))

Plně rezonovat a ztělesnit tichá foném (((El)) je to samé jako doslova a do písmene “stát se Bohem”, kterého uctívali nejstarší nám známe kultury, jako hebrejská či palestinská. Vnitřní evokace – intonace – ztělesnění (((El)) vede doslova k „rozpuštění“ nitra těla v jeho sómatickou virilitu – semeno cítícího vědomí-duše;

Klíčová slova

Obsahují daný zvuk a tvoří tak společné významové pole vyjadřující vnitřní významové pocity a mezi kulturní souvislosti utvářející daná slova a jejich významy, což otevírá nové prostory vnitřních intuitivních souvislostí.

El (kanaánský i hebrejský bůh stvořitel, Sýrie, Palestina, byl symbolizován “mladým býčkem”), El-Eljón (nejvyšší El), Bét-el (svatyně-místo uctívání boha El), Elagabal (syrský ochranný bůh). Elíhu (hebrejské, aramejské i arabské označení Boha), Ellaman (hinduistická bohyně cesty), Ellil-Ellel (bůh stvořitel, babylósko-akkadský a chétitcký), Eloai (gnosticko-křesťanská prvotní bytost vládnoucí sedmi nebesům chaosu), Elóhim (hebrejské jméno Boha);

(((Er)))

Vnitřní evokace – intonace – ztělesnění (((Er)) vede při současně sestoupením vědomí do hloubky svého bytí k procítění a vyvstávání nejhlubšího pramene prvotní “agresivity” a touhy k životu.

Klíčová slova

Obsahují daný zvuk a tvoří tak společné významové pole vyjadřující vnitřní významové pocity a mezikulturní souvislostí utvářející daná slova a jejich významy, což otevírá nové prostory vnitřních intuitivních souvislostí.

Erebos (prvotní božstvo tmy, které se zrodilo z prvotní tmy chaosu), Erekšigal (sumerské bohyně podsvětí), Eris (řecká bohyně sváru), Erínye (chtonická bohyně pomsty a kletby), Eriu (keltská bohyně plodnosti), Erkilek (eskymácký bůh lovu), Er-Lang (doslova “pán”, čínské ochranné božstvo), Erós (řecko-římské božstvo lásky). Erra (mezopotánský bůh války a moru).

Další mantrické slabiky

(((HEM))), (((BER))), (((REG)));

Klíčové slovo intenzity rezonance (((E-É)))

Slovo, které nejlépe vyjadřuje vnitřní smysl fonému.

SÍLA.

Souznící pocitové tonality intenzity (((E)))

Tiché vnitřní fonémy nejsou jenom metamorfujícími intenzitami vědomí, ale i nositeli prožitkových kvalit a nálad vědomí:

Energie, elán, uzemnění, usazení, síla, vytrvalost, rezolutnost, odhodlanost, připravenost k životu a jeho otázkám;

Rodina „E“

Tvoří rodinu slov tónovaných  či začínajících daným zvukem. Obsahují daný zvuk a tvoří tak společné významové pole vyjadřující vnitřní významové meta-pocity a mezikulturní souvislosti utvářející daná slova a jejich významy, ale současně přesahuje pouhou etymologickou příbuznost slov. Pole slov základního zvuku otevírá nové prostory vnitřních souvislostí daného tónu. Výčet není vyčerpávající, ale projevem individuální meditace daného významového pole tiché samo-hlásky (((E-É)).

EA (mezopotánský bůh prvotních vod), Enki (sumerský ekvivalent, bůh stvořitel, moudrosti a lékařství), Enlil (sumerský bůh éteru), Eacus (římský bůh přírodních živlů), E-Alom (mayská bohyně – prvotní stvořitelka), Ehecatl (aztécký bůh stvořitel), Eileithyla (mykénská bohyně porodu, doslova “ta která přichází na pomoc během porodu”), Eiréné (řecká bohyně míru), Eji (jorubský ochranný bůh). Ekanétrá ( doslova ten jednooký ve smyslu jediného pole vidoucího vědomí, aspekt hinduistického boha Šivy), Emeli Hin (tuarežský bůh stvořitel), Enmesarra (sumerský bůh práva – chrání přirozené principy a zákony), Enneáda (devatero božstev uctívaných v Egyptě), Enundu (ugandský bůh epidemií), Eós (řecká bohyně ranních červánků), Eostre (anglosaská bohyně plodnosti a jara, odtud “eastern” – velikonoce), Epona (keltská bohyně plodnosti) ,E-Quaholom (ploditel dětí, mayský bůh prvotní stvořitel), Es (keltský bůh stvořitel, který z hlíny vytvořil první bytosti), Eset (egyptská bohyně matka), Estsanatlehi (navažská bohyně plodnosti, doslova “proměňující se žena”), Esu (hrozivé božstvo cest), Ésus (keltský bůh války), Ešmun (západosemitský bůh lékařství), Ešu (jorubský bůh cestování), Eunomia (řecká bohyně pořádku a zákonitosti), Euros (řecký bůh východních větrů), Eurynomé řecká bohyně moře;

Éra, Eva, Eunuch, Energie, Emise, Enoch, IrEna, Ester, Eliáš, Erika, vĚra, sEx, Ekologie, Ekonomika, Epicentrum, Estetika, Erotika, Eunuch, Etiketa, Evropa, Esence…

Čaro-dějnost E

Písmeno “E” svým tvarem nejen symbolicky vyjadřuje “otevřenost” při vyslovení samohlásky “E”, ale vyjadřuje i svým tvarem metafyzické principy vědomí jako takového. 3 paralelní linky symbolizují 3 základní sféry – úrovně trojjediného vědomí (vědomí aktuálního bytí, vědomí možného bytí jako dvě krajní a vědomí aktualizace-stávání se jak výsledek tvořivého pnutí mezi předchozíma dvěma symbolizován prostřední linkou) a dva prostory které vědomí zahrnuje ve své dynamice (prostor vně-aktuality i v nitru-potenciality) každého bytí. Svislá osa pak symbolizuje jedinou sílu ve všech třech základních sférách vědomí.

Využití v celistvém (holotropním) ozdravování (celitělstvu)

Tiché fonémy řeči vědomí nemají jenom své metafyzické pocitové rezonanční významy modulující zkušenost samotného vědomí a jeho metafyzické aspekty a kvality, ale i svou vrozenou ozdravující schopnost v naší duši-těle.

Meditativní vzývání – znění a ztělesnění rezonančních citových tónů vnitřních zvuků tvořených hlásky a slabikami lze využít jako přirozených samoléčebných prostředků. Jsou dle mé zkušenosti nejúčinnějším způsobem re-kreativní re-generace našeho celkového Zdraví, zahrnující duševní-somatickou-fyzickou oblast jako společné pole cítícího vědomí.

Meditativní rezonance (((E-E))) je nejvhodnějším “homeopatikem” při všech pocitech nedostatku “usazení” či “uzemnění” v našem životě, nebo kdykoliv cítíme, že nám tzv. “chybí síla”, “energie”, či vytrvalost pokračovat ve svých záměrech a pracovat na našich cílech.

Mudra Éh

Pro dosažení plné rezonance s pocitovým tónem zvuku (((E-E))) je vhodné vyladit vnější tělesnou formu (obličej i doprovodný pohyb) v tichém souznění s vnitřním pocitovým tichým zvukem (((Éh))) a tak usnadnit jeho invokaci, ztělesnění a plné procítění jeho metafyzické zkušenosti vědomí

Tiché pocitově ztělesněné – nevysloveného (((Éh))) (celotělesná mudra) spočívá v nastavení tváře a úst tak, že oči i dolní čelist necháme volně spustit a mírně předsadíme dolní čelist a obnažíme dolní část zubů. Současně pokrčíme ruce s dlaněmi vzhůru, s lokty těsně u těla aby byli paralelně s podlahou. Při tichém zvučení a invokaci dlouhého (((Éh))) celo-tělesným vědomím si současně pomalu celým tělem sedáme a klesáme s rukama dolů jako bychom chtěli bezpečně položit těžkou kouli se současně pociťovaným vnitřním sestupem vědomí a jeho vnitřním rozšířením směrem “do nitra dolů” usazující se v pevné hlubině našeho bytí, zdroje veškeré síly být.

Závěrečná-úvodní poznámka

Všechny jednotlivé eseje zabývající se kvalitami a významy tichých fonému metamorfující řeči vědomí si nekladou za cíl být konečným sdělením, či jakkoliv dogmatickým učením, ale jsou živým – z principu věci neukončeným sdílením určitého typu vědomí, jež je současně pozvánkou ke zkušenostnímu ověření, jež je jedinou známkou skutečné “objektivního” vědeckého přístupu v každé oblasti.