Bohyně Uma
České slovo “um” je jedním z mnoha dokladů, že původ praslovanského jazyka, ze které se zformovala čeština, je shodný či dokonce “starší” než indický sanskrt. Možná bychom mohli říci, že sanskrt a další hinduistické jazyky i pozdější slovanské rodiny jazyků tvoří různě “vyschlé” a “upravené” řeky(či) původní proto-slovanské či védské řeči – jazyka, který byl/je zejména vnitřní tichou modulací rezonujícího vědomí v řečeném. To mimo jiné dává vyvstat mnoha otázkám týkajícím se skutečného “původu” jazykových národů i nás samých, což ale není cílem této eseje.
České slovo “um” je slabika, která je kombinací pouhých dvou zvuků: (((u)))-(((m))). Co říká – řečí jejich vnitřní hlas? Tichý metafyzický foném (((U))) umožňuje doslova prostoupení – proniknutí skrze jakkoliv intenzivní jakoukoliv zkušenost našeho prožívání. Tichá metafyzická sou-hláska (((M))) zvučí samo tělo jako základní pole poznávajícího vědomí, které je současně i zdrojem veškerého přímého poznání. Tělo jako celek v podobě cítící membrány-”kůže” naší duše je tím, skrze co poznáváme a prožíváme poznávané a to tím, že tím jako vědomí prostupujeme a stáváme se tím. (((UM))).
Slovo “um” v češtině chápeme jako “schopnost”, “dovednost”, “způsobilost”, “zmocněnost”, “umění” či “mistrovství”. Odvozeným slovem je “umět”, „umanout“ či “umít” (což také dává vnitřní smysl ve smyslu “zbavit nečistot – toho co zakrývá danou věc). Synonymy jsou “cit” nebo cizí slovo “fortel”, které je přijaté, jak značí souhláska (((F))), která se nevyskytuje ve slovanských jazycích. Příbuzným, či složeným slovem je “rozum” jako název pro intelektuální schopnost. Všechna uvedená vnější – vyslovená česká slova významově souzní s vnitřním tichým hlasem vnitřních zvuků (((UM))).
To nám otevírá hlubší pochopení toho, co znamená opravdu “něco umět”, “osvojit si určité umění” nebo dosáhnout v určité oblasti “mistrovství”. Nejde jenom o to poznat něco rozumově jako předmět-objekt poznání, ale doslova to procítit celým svým tělesným vědomím skrze a stát se poznávaným “ z jeho nitra skrze naše nitro. Jediné autentické poznání je plně ztělesněné poznání jako “um”.
České slovo “um” je přímo etymologicky příbuzné se sanskrtským slovem Uma, které je současně jménem pro jednu z nejstarších indických bohyní v tantře, která je zvaná poetickým jazykem “světelná klidná noc”. Vyjadřuje jeden z aspektů Šakti – moci vědomí, a to moc věčně nové svobodné vůle vyvstávající z celo-tělesného vědomí jako celku. Šivova sútra, jedno z nejstarších tantrických písem, říká: I.13, “Vůle je bohyně Uma”. Bohyně a její jméno Uma je příbuzné s drávidským slovem pro bohyni-Matku Amma či Annapurna (doslova (((AN))) – dech ve své ryzosti (purna) ve spojení s vědomí povstávající intuice a intelektu (((N))). Viz příbuzné české ženské jméno “Anna”.
Slovo um vyjadřuje ztělesněné schopnosti vyvstávající z hlubokého přímého poznání skrze tělesné vědomí jako celek, tedy skrze “bohyni” Umu, která dává vyvstat osvojení si mnohých volních samostatných umů, tedy ztělesněných vědomých schopností. Poetickým jazykem tantry, všechny vnitřní i vnější dovednosti a schopnosti, které si skutečně osvojíme do podoby “umů” až umění či mistrovství jsou dary bohyně Umy, věčně nové vůle celotělesného cítícího vědomí jako takového.
Rozpoznané vrozené schopnosti naší duše, kterou je cítící vědomí a s nimi spojené praktiky vědomí – meditace, které vedou ke zkušenostem vědomí v jeho nejrůznějších aspektech a situacích, jsem v souladu s jazykovým prostorem, jehož jsem součástí nazval umy, viz um identity, um vnímání, um těla, um dechu, um lásky a další tvořící „tělo-poznání“, které souhrnně nazývám jógou vědomí či uměním být vědomím (viz https://joga.vedomi.info).