Ježíš řekl: “ Království je ve vás i kolem vás”.
Tomášovo evangelium
Co běžně chápeme slovem “království”? Je jím míněna oblast, ve které vládne král. Ve slovech Ježíše však nejde o pozemské království, kde by vládl nebo spravoval nějaký král, ale o “nebeské království”, či “království Boha”.
Kdo je tedy oním KRÁLEM či Králem králů o kterém hovoří Ježíš a gnóze?
Co nám říká samo slovo “král”? Jeho etymologie zní (((K)))-(((RÁ)))-(((L))). Metafyzická fonetická slabika (((RÁ))) zvučí prvotní světlo vědomí vyvstávající z prvotní mateřské sféry možného transformativního potenciálu (((K))), která se ztělesňuje (((L))) v podobě přímo prožívané prvotní trans-sexuální vitality. Takové vědomí prožitkově zvučí tiché nevyřčené ale vědomím ztělesněné Slovo (((K-RÁ-L))).Jinými slovy, šlo-jde o toho, kdo ztělesňoval světlo a vitalitu jako své bytí.
Staroslovanským příbuzným slovem stejného významu je slovo KRUT, které označovalo rodové vladaře polabských slovanských kmenů. Toto slovo etymologicky zvučí podobnou kvalitu vědomí. Metafyzická fonetická slabika (((RU))) zvučí prvotní hloubku a rozsah prožívání citových kvalit vědomí vyvstávající z prvotní mateřské sféry možného transformativního potenciálu (((K))), která se ztělesňuje (((T))) v podobě napětí k záměru. Jinými slovy, šlo o toho, kdo ztělesňoval hluboký záměr jako své bytí.
Anglické slovo “king” přináší ještě další vnitřní význam slova KRÁL. Je odvozené od slova “kin” či “kindred. Slovo odkazuje na někoho zvláštního původu – který „nečiní“, ale spíše plodí nebo vynáší.
Prvotní význam slova “král” či “krut” či “king” má spirituální či gnostický význam a smysl. Tito prvotní “králové” svých rodů a národů, ať už byli ve svých jazykových prostředích zváni jakýmikoliv jmény, vždy šlo primárně o spirituální “vůdce”, kteří ztělesňovali širší vědomí svých rodů a kmenů. Po likvidací těchto kultur monoteistickými bohy církevního křesťanství, se pouze vykradlo slovo “král” pro označení feudálních monarchů – defakto absolutistických vládců dosazovaných církví a její hlavou – papežem.Tito “králové”, jak je známe z oficiální psané historie již s tímto spirituálním základem nemají nic společného.
Například představa, u nás rozšířená, že třeba Karel IV. byl výjimečný duch s mystickým vhledem, protože chtěl vybudovat tzv. “Nový Jeruzalém” pomocí hmotných staveb, jenom ukazuje, že vůbec nepochopil vnitřní význam tohoto pojmu a vše uchopoval zevně k oslavě pouze svého ega. Jeho význam se míním, velmi přeceňuje, neboť opět jenom oceňujeme hmotné stavby, které za jeho vlády vznikly – ale ani ty on nevytvořil.
Co je tedy “království”? Zde je vhodné se podívat na etymologii anglického slova “king-dom”, neboť slovo království bylo u nás zavedeno z tohoto prostředí. Kořen “domů je odvozeno z latinského “domus” či řeckého “domos”, či staroslovanského a českého “domov”.
Jinými slovy, KRÁLOVSTVÍ o kterém hovoří Ježíš není osobním vlastnictvím nějakého krále, ani nějakým králem spravovanou oblastí, kde kdokoliv vládne, jak známe ze starověkých a středověkých států, ale kde „vládnou“ božské chceme-li metafyzické principy vědomí a jest je DOMOVEM, místem, ve kterém, jsme se narodili, žijeme, kde se můžeme vždy skrýt, přebývat zde, stejně jako nám poskytuje vnější domov našemu dennímu životu.
Tento DOMOV nezná omezení a nepatří žádné bytosti ať už lidské nebo božské. Je jím společné neomezené pole vědomí všeho co je může být, ve kterém se všechny bytosti rodí ve svém bytí a přebývají skrze věčnost. (Řekové je zvali NOOS/NOUS, gnostici “božskou plností” – pleromou a Ježíš KRÁLOVSTVÍM BOŽÍM).
O takovém království hovoří i mnohé klasické pohádky.