Metafyzicko-zkušenostní význam tiché intenzity (((H)))

Tichá intenzita (((H))) vědomí vřelý – teplý –  éter životního dechu vědomí-duše, který tantra nazývá prána.

Meditativní intonace tiché intenzity (((H))) zprostředkovává metafyzickou zkušenost vše prostupujícího prostoru-éteru životního dechu vědomí-duše (prána) v podobě utišujícího-zklidňujícího-léčícího vnitřního životního tepla dechu, který vyvstává ze srdce naší duše.

Na úrovní individuality povstává toto vnitřní životní teplo dechu ze srdce-dělohy-břicha duše (hara), která je metafyzickým těžištěm tělesného vědomí jako celku pociťovaným v dolní části trupu.

Ztělesnění intenzity (((H))) přináší přirozené samovolné zastavení fyzického procesu aerobního dechu a generování životního tepla hluboko v našem nitru a současně transformující zkušenost vědomí těla v dýchající éter vše prostupujícího dechu vědomí-blaženosti (prána).

Meditativní intonace (((H))) vede k přirozené zástavě  – vycentrování pohybu dechu (kumbhaka) v jeho „středním stavu“ bez pohybu vně či do nitra a ztotožnění s éterem vřelého dechu – základní životní substanciality duše zahrnující  a prostupující prostorem vně i v nitru.

Každé zastavení či zádrž dechu generuje vnitřní teplo a současně tichou intenzitu (((H))).

Utišení dechu, až jeho zastavení přirozeně přináší zvýšení pociťování tzv. „vnitřního tepla“ – lépe zintenzivnění kvality vřelosti a tepla naší duše v těle a promenuje naší zkušenost těla v dýchající pole všeprostupujícího éteru životní síly dechu vědomí.

Tichá foném (((HA))) představuje ve filozofii tantry prvotní aspekt Šakti – v podobě doslova prvotního citového výdechu-výronu vše naplňujícího éteru životního dechu-vitality Šivy, kterým je vědomí jako takové.

Mantra nejvyššího vědomí Já má podobu (((AHAM))): A(Šiva) – HA(Šakti) – M(individuální ztělesňující forma intenzity (((AH(Šiva)-HA(Šakti)))) v konkrétním tělesném zpřítomnění vědomí Šiva-Šakti (vědomí Já).

Meditativní působení tiché intenzity (((H)))

Působení tiché po-citové intenzity (((H))) můžeme snadno pocítit, když vědomě zadržíme – lépe utišíme svůj dech jako celek, tak zcela přirozeně začneme pociťovat vnitřní teplo životní síly „za dechem“ naplňující naše nitro.

Tichá intonace intenzity (((H))) generuje-moduluje vnitřní životní teplo v našem těle, které zakoušíme jako vřelý éter-prostor duše.

Ve spojení s intenzitami samohláskových fonémů jako (((ÁaaH))), (((ÚuuH))) či (((ÓooH))) doslova otevírá duchovní centrum hrudi-srdce a umožňuje nám prožívat své tělo-tělesnost jako prázdný rezonující prostor vše prostupujícího éteru životního dechu vědomí (((HA))).

Na úrovni duše sjednocuje – spojuje oddělené části duševní a tělesné identity, (já) a těla a obnovuje – léčí naší celistvosti Sebe-prožívání jako pole – éteru klidného vědomí.

Využití v celistvém (holotropním) ozdravování (celitělstvo)

Spojuje – harmonizuje všechny tři hlavní oblasti – centra triglavu (Hlava-Hruď-Hara(Břicho)) těla vědomí Já jako celku a odstraňuje a léčí všechny vnitřní oddělenosti duše.

Intenzita (((H))) harmonizuje a spojuje polarity spojené s fázemi dýchání: nádechem a výdechem, vnitřním a vnějším prostorem těla, vyššíma a nižšíma centry vědomí ve vztahu k vertikále a zprostředkovává zkušenost vědomí těla v podobě dýchající membrány v éteru všeprostupujícího vědomí.

Prodloužená meditativní intonace (((H))) přinášející klid a vřelost duše, vede ke zvýšení vnitřní kapacity léčit životním dechem naší duše (pránou).

Tichá intonace (((H))) překonává duševní pocity emočního chladu a vyprahlosti a přináší vnitřní teplo, vřelost a lidskost – procitá emoční oblast naší hrudi.

Tichá intenzita (((H))) ve svém působení na organismus pomáhá harmonizovat dýchací a srdeční rytmus a aktivuje samo-léčení respiračních a srdečně – oběhových a krevních obtíží.

Má obecně regenerující působení v případě všech nemocí týkající se krve, krevního systému, srdce, dýchacího systému a plic – tedy orgánů hrudi.

Mantrické slabiky

(((Áh/H/HA))), (((HAM))), (((HEM))), (((HIM))), (((HOM))), (((HUM))), (((HRR))), (((HRÁ))), (((HRÍM))), (((HMM)));

Dvojslabičné mantry

(((HA-RA))); zesiluje transformační – ohnivou sensuální kvalitu dechu vědomí a centruje celo-tělesné vědomí v děloze duše (hara);

(((HA-THA))); zesiluje pociťování a vycentrování v tichém konTaktním „bodě“ dělohy duše (hara), odkud můžeme jeho intenzitu „prodloužit“ a navázat tak přímý kontakt na bázi „duše-duše“ s nitrem jakéhokoliv bytí či bytosti, nezávisle na fyzickém doteku.

(((SO-HAM/HAM-SA))); je tichým vyjádřením intenzit přirozeného stavu pránájám: nádech je Bytí jako celek (SO/SA) a výdech je éterem vědomí (HA-M); v prostoru vědomí “mezi” se veškeré aktuální bytí (SO/SA) rozpouští – transformuje skrze vědomí do éteru dechu (HA) vědomí v jeho aktuální ztělesněné zkušenosti (M);

Klíčová slova

Áaah, ha-ha, Ha (egyptské ochranné božstvo), Hahana Ku (mayjský božský posel) Hah (egyptský bůh prostoru a času), Hlava, Hruď, Hara, Hari (védská bůh, inkarnace Višnua) Horko, Harmonia (řecká bohyně souladu), Holotropní, Hérakleitos, Hádes (řecká bůh smrti), Hláska, Hlad, Hrr, Hurá, Hora, Hovno, Ahoj,  Hačiman (šintoistické ochranné božstvo válečníků), Hadad (syrský bůh bouře), Hajadži (šintoistický bůh větru), Hala (irácká bohyně léčení a uzdravení), Haláhala (buddhistický bůh jedu), Hammu Máta (hinduistická bohyně matka), Hanumán (hinduistický bůh v podobě opice), Haoma (íránský bůh), Harver (egyptský bůh nebe), Hathor (egyptská bohyně lásky a nebe), Hefaistós (řecký bůh ohně), Hélios (řecký bůh slunce), Héra (řecká nejvyšší bohyně), Héraklés (řecký hrdina přijatý mezi bohy), Herišef (egyptské prvotní božstvo, doslova ten, který je nad svým jezerem), Hermés (řecký posel bohů), Hor (egyptský bůh nebe, slunce a světla), Ho-po (taoistický bůh řídící všechny řeky), Hu (egyptský bůh personifikující královskou autoritu), Hunhau (mayský bůh smrti), Huracan (mayský bůh stvořitel), mnoho dalších mezoamerických bohů začínajících na Hu.., Hypnos (řecký bůh spánku), Hymén (řecký bůh sňatku);

Samohlásku „h“ nalézáme v českých citoslovcích pro údiv, či zázrak „áh“ či „ha“ pro vyjádření radosti.

Citoslovce vyjadřující radost „ha“ tak odpovídá mantře „ha“ symbolizující samotný aspekt Šakti, což jasně promlouvá, co je povahou – podstatou tvořivé moci bytí (Šakti): radost či ryzí radostnost  jež je prvotní re-kreativní tvořivou vitalizující mocí vědomí (cit-ánanda).

Čaro-dějná symbolika

Čárový symbol písmene „H“ vyjadřuje rovnoměrné a vyrovnané spojení dvou polarit v naprosté harmonii. Intenzita (((H))) spojuje nádech a výdech v jediném poli-oceánu vitality vědomí.

Symbol „H“ na úrovni tvarovo-čarové přirozeně „vzniká“ z „A“, otevřením i horního vrcholu, tedy jak směrem dolů tak vzhůru. Je prvotním výlevem citu samotného vědomí (symbolizované písmenem „A“), odtud A → H.

(((H))) se věčně rodí z tiché intenzity samotného vědomí (((A))) jako takového jako jeho prvotní „citový“ výlev – semeno fonému (((Aaah→H))) jako jeho životadárná vřelost-teplo-vitalita.

Udržováním vědomí celo-tělesného dechu „vystupuje“ v popředí naší zkušenosti duše ve své živé tělesnosti jako éter vřelé vitality vědomí.

„H“ symbolizuje svým tvarem také „žebřík“. Dech je základní substancí života i duše.