„Nejen chlebem je člověk živ, nýbrž každým slovem vycházejícím z úst Božích.“
Mat. 4,4.
“Ticho je jazyk Boží, vše ostatní je jeho překladem.”
Rumi
Úvod
Vědomí se doslova a do písmene odívá do slov. A to jak nevyřčených (tichých), významově pocitových tak vyřčených a zvukem vyjádřených.
Současně tato slova nejsou oddělitelná od našeho sebe-prožívání, tělesného bytí a jejich vyjádření hlasivkovými svaly a současně mimiky celého obličeje.
Na tvorbě slov a našich myšlenek se podílí celé naše tělo jako celek jako širší živý jazyk-slovo ztělesňující naší duši zahrnující jak naší slyšitelnou řeč, její tón a zabarvení, tak i tzv. “řeč těla” v tom nejširším slova smyslu zahrnující zejména náš obličej a oči.
Vše, co prožíváme, co zakoušíme, je určitým způsobem živý strukturovaný překlad či interpretace prožívání našeho bytí jako takového – naší individuální řečí vrozených kvalit samotného vědomí, doslova unikátní melodie či symfonie-písně našeho “širšího” vědomí Já, neboli duše.
Tato unikátní individuální melodie naší duše má charakter pole stále se aktualizující tiché hudby významových in-tenzit či napětí citových tónů vědomí, jejichž různé “melodie” vytváří a nalézají vyjádření v celém proudu našeho sebe-prožívání, v tělesném bytí, myšlenkách, emocích, různých vzorech pohybu, jednání, výrazů obličeje a řeči, ale i událostech kolem nás.
Současně tiché meditativní vzývání – meditativní intonace nejrůznějších fonémických intenzit vědomí (manter) nám umožňuje ztotožnit se s daným vědomím, jehož jsou nositeli – duší tiché intenzity a nakonec i plně vyjádřit dané vědomí svým tělesným bytím a obličejem (mudra).
Praxe meditativní intonace (mantra jóga) se současným souznícím vyjádřením celo-tělesným vědomím (mudra jóga) vede ke kultivaci vnitřní proměnlivosti – pružnosti vědomí prožívání spočívající v rozšíření schopnosti ztělesňovat a zpřítomňovat a tak trvalé přebývat v našem širším vědomí Já, duši a volně proměňovat naše sebe-prožívání v tomto vědomí skrze tělesné zpřítomnění.
Jóga tichých fonému
Podobně jako existuje zevní smysl sluchu a zevní slyšení fyzických slyšitelných tónů a zvuků, tak existuje vnitřní smysl – smysl naší duše: vnitřní sluch, či naslouchací cítící vědomí.
Základní rozlišení v naší zkušenosti: vnější slyšitelný zvuk-hlas – vnitřní tichý zvuk-hlas, kde prvý je vyjádřením druhého v různé míře vzájemné rezonance v naší zkušenosti.
Vnějším slyšitelným hlasem a jazykem modulujeme-zvučíme slyšitelné zvuky-fonémy, když hovoříme, zpíváme nebo se zvukově jakkoliv projevujeme.
Vnitřním tichým hlasem a jazykem modulujeme-zvučíme tiché nevyslovené, ale významové citové fonémy vědomí samého, které mají povahu určitých tichých formujících intenzit či napětí vědomí, které hledají a v různé míře nacházejí své vyjádření ve vnějším slyšitelném hlase a řeči těla na základě naší schopnosti jejich ztělesnění a vyjádření.
Vnitřní tichý hlas je vnitřní muzikou po-citových tónů samotného cítícího vědomí (cit), který se vyslovuje-řečí a ztělesňuje jako my sami, naše tělesně prožívaní.
Veškeré rozmanité formy a struktury bytí jsou stále doslova zvučeny – in – tónované (doslova vnitřně – zvučené) ve svém stále každým okamžikem aktualizovaném bytí ze svých tichých intenzit spočívající v prvotní sféře vědomí potenciálu.
Každá forma bytí, je vždy určitým polem vědomím se svým vnitřním charakteristickým tichým zvukem (náda), který lze pociťovat-cítit vnitřním sluchem – naslouchacím vědomím a ztotožnit se s jeho tichým smysl-význam nesoucím citovým tónem (dhvani) vědomí, kterého je modulací skrze meditativní rezonanci-souznění.
Zvuky naší abecedy
Množinu používaných slyšitelných fonému, které vyjadřujeme v naší řeči a hlasem symbolicky vyjadřují znaky-písmena abecedy.
Analogický metafyzický vztah existuje mezi každým tónem našeho tělesného sebe-prožívání vědomí já a jeho tělesným a obličejovým vyjádřeném – ztělesněním.
Náš individuální rozsah-repertoár-schopnost ztělesnit a vyjádřit rozsah a intenzitu prožívání našeho vědomí můžeme také nazývat doslova fyziognomickou abecedou.
Český jazyk nabízí své zvukové vyjádření skrze 8 fonému samo-hlásek (ve skutečnosti 13 pokud uvažujeme krátké a dlouhé varianty za různé fonémy) a 24 fonému sou-hlásek. Vycházím z něj.
Samo-hláskové fonémy zvučí podle učení tantry tzv. maskulinní („mužské“) či semenné-zárodečné aspekty duše, neboli tvoří sféru samotného vědomí jako takového.
Tiché intenzity samo-hláskových fonémů tvoří základní substrát mnoha-úrovňového neohraničeného prostoru duše, oceánu mateřského vědomí tvořené nejrůznějšími subjektivními smyslově-významovými kvalitami vědomí z kterých jsou tvořeny všechny nejrozmanitější tělesné formy a formy veškerého bytí
Sou-hláskové fonémy podle učení tantry zvučí „ženské“ či vaginální aspekty (dělohy) v kterých se duše, samo cítící vědomí ztělesňuje, formuje či věčně rodí (in(v)-tónuje).
Tvoří živé „netělesné“ tělo-duše, kterou je veškerou tělesnost přesahující pole-tkanivo cítícího univerzálního vědomí jako takového se svými nesčetnými smyslově-významovými intenzitami tichých zvuků.
Věčně stále zvučící tkanivo či předivo vzájemné kombinace všech fonému duše (samohláskové intenzity) a jejího formování (souhláskové intenzity) ve svých nesčetných intenzitách a odstínech tvoří oceán živé hudby – muziky univerzálního vědomí, které vše v sobě zvučí v nesčetných odstínech zkušenostních dimenzí aktuálního, paralelního i potenciálního bytí. To je míním to, co chtěl zřejmě metaforicky vyjádřit Rumi jako „Ústa Boží“.
Tato primární „abeceda“ či společenství – rodina (kula) tichých intenzit fonému tónů muzikálně-metafyzického významu vědomí, který je komunikován ve všech svých ozvěnách v mnohodimenzionálním zkušenostním vesmíru se v tantře nazývá matrka, či malíní.
V tomto historickém vyjádření jógy vědomí je tato metafyzická abeceda spojena se starobylým jazykem „samskrit“ psáno „sanskrt“ Což doslova znamená „jazyk současně vznikající se svým významem a tvořením“.
Zkušenostně míním, že takový byl skutečný „první“ jazyk lidského prána-rodu Asů (Árijů-Slovanů) neboli prvotní rasy (ra-sa znamená ryzí nálada, kde světlo a bytí je v harmonii) „předků“ – tvořící současně širší aspekty naší vlastní duše, před tzv. „zmatením jazyků“.
I náš původní „praslovanský“ jazyk, předchůdce češtiny je ze stejného zdroje jako „sanskrt“.
Meditativní intonace
Následující cvičení jsou základní ukázkou, či inspirací nabízející přirozený postup, který nám umožňuje rozpoznat naší vrozenou schopnost duše, cítícího vědomí intonovat samo-hláskové a sou-hláskové tiché fonémické intenzity bez jejich zvukových slyšitelných forem a následně je jako tóny samotného bytí celo-tělesně vyjadřovat.
Přinášejí znovu – procitnutí esenciální schopnosti – kapacity (siddhi) naší duše: vnitřního slucho-citu umožňujícího nám nejen intonovat tiché fonémy (mantry) a prožívat jejich intenzitu vědomí, kterou vyjadřují ale i přímo ztělesňovat je v našem celo-tělesném sebe-prožívání (mudry), dávat jim doslova formu a tvář. Což je pravý význam slova „mudrovat“. Tímto současně kultivují a rozšiřují rozsah vnitřního citu meditativního souznění.
Ten spočívá ve schopnosti meditativního naladění a souznění s tichým hlasem nejen naší duše a jejich různých kvalit skrze naše celo-tělesné vědomí, ale i všech věcí a druhých bytostí a ztělesňovat je a komunikovat jako pocitový tón vědomí v celém našem bytí, výrazu a řeči, což nám umožňuje vstoupit do metafyzické zkušenosti meditativního souznění – rezonance s hlasem-řečí duše v jejím plném tělesném vyjádření.
Můžeme tak prožít přímou metafyzickou zkušenost stále probíhajícího tvoření přímo ve svém těle, které je součástí tohoto věčného procesu zpřítomňování vědomí samého skrze nás samé a naše tělesné bytí.
Výchozím stavem a vstupem do cvičení je udržování vědomí prožívání sebe i těla jako celku v naší zkušenosti.
Samo-hláskové fonémy (A-Á, I-Í, E-É, O-Ó, U-Ú, AU, OU, EU) – 13/8.
Příklad tiché intenzity fonému „Á“ (dlouhé ááá). Analogicky lze postupovat pro všechny samohlásky.
- Nejprve vyslov hlasitě dlouhý zvuk „Á“ s přirozenou inklinací ke znění „h“ na konci, ale důraz nech na samo-znějícím fonému „Áááh“, dej si současně dostatečná čas, aby si si byl současně vědom všech pociťovaných tělesných změn, které to vyvolává a které odpovídají danému zvuku;
- Vyslov znovu hlasitě dlouhý zvuk „Áááh“ nyní současně doprovázený určitým emočně zabarveným tónem prožívaní pocitu zázraku, úžasu, či blaženého osvobozujícího uvolnění, dej si současně dostatečná čas, aby si si byl současně vědom všech pociťovaných tělesných změn, které to vyvolává a které odpovídají danému zvuku;
Obě předchozí zkušenosti byli projevem vnějšího hlasu-zvuku fonému.
- Nyní po přirozené fázi pociťovaného nádechu a po přirozené zástavě dechu pouze vyjádři tichý emoční tón zvuku „Aaah“ pouze obličejovou maskou, jako bys jej chtěl vyslovit nahlas jako v předchozím případě, ale bez vyslovení a uvolnění skrze dech a vnější zvuk.
Je to podobné, jako bys ladil z nitra pociťovaný tělesný hudební nástroj pro plné souznění s daným vnitřně pociťovaným nevysloveným zvukem a emoční tonalitou “Aaah” své duše.
Místo “uvolnění” skrze slovní slyšitelnou formulaci-zvučení „Aaah“, ale jenom jemně uvolni pohyb dechu s výdechem (lze si pomoci mírnou zádrží – jakoby „přeceděním“ jemnějšího dechu vědomí nesoucího tichý emoční tón „Aaah“ za současné mírné zádrže zevního pohybu dechu – lépe bez ní.
S přirozeným pociťovaným výdechem za naprostého utišení naslouchej – slyš celým svým vědomím vnitřně pociťovaného tělesného bytí jako celku (vnitřním sluchem) tichý pocitový tón (náda) intenzity vně nevysloveného Aaah“ zvučícího skrze celé tvé nitro těla a pociťuj, jak tento pocitový tón prostupuje celým tělem jako konkrétní nálada ztělesňujícího se vědomí proměňující tvé sebe-prožívání.
Zkušenost celo-tělesným vědomím pociťovaného vnitřního nevysloveného zvuku „Aaah“ (mantry) v celém našem vnitřně pociťovaném těle, nám přináší možnost rozpoznání našeho pociťovaného vnitřního hlasu duše a procitnutí schopnosti vnitřního sluchu jako procesu ladění naším celo-tělesným vědomím jako celkem.
Procitnutí schopnosti vnitřního celo-tělesného sluchu (cítícího naslouchacího vědomí) je jednou z vrozených – byť aktuálně převážně zakrnělých kapacit (siddhi – schopností) naší duše.
Zkušenosti meditativní intonace současně přináší možnost metafyzické pochopení, že každý vnitřní tichý zvuk-tón je současně tónem – citem vědomí samého, jeho určitou citovou náladou-významem (dhvani), který lze plně ztělesňovat – tělesně prožívat (mudra) a vědomě komunikovat a sdílet skrze schopnost meditativního souznění (rezonanci).
- Nyní aktivně tiše vyjádři takto prožívané já v podobě tichého tónu “Aaah” v celém svém tělesném bytí jako celku – nech je svobodně prostoupit a naplnit celé své pociťované tělesné bytí jako celek a nech jej vyzařovat skrze své oči a obličej – doslova dej svému prožívajícími já tichou „tvář“ (mukha);
Podobně jako písmena vyjadřují vnější tvar – symbol daného zvukového fonému, podobně náš obličej, zapojení mimických a hlasivkových svalů, světlo očí je vnějším “písmem” či “symbolem” ztělesněné zvučené intenzity daného fonému i každého prožívaného já.
Současně pociťuj vyvolávané změny v celém svém prožívaném tělesném bytí a nech svobodně proměňovat své tělesné sebe-prožívání udržováním vědomí prožívání jako celku v souladu se stále slyšeným vnitřním tichým zvukem „Aaah“ v jeho nesčetných tónech a odstínech. Staň se živým božským projevem tichého fonému „Aaah“ (murti), vědomí Já, jako vědomí tiché intenzity “Aaah”.
Zkušenost nás vede k rozpoznání, že každý foném – tón vědomí je současně určité konkrétní prožívané já, které se ztělesňuje (má svojí prožívanou tělesnou identitu) jako konkrétní ztělesněná nálada ryzího CITu, tedy vědomí jako takového, tedy vědomí v celém tělesném bytí – jeho sebe-prožívání.
Zkušenost může přinést prožitek, který lze nazvat metamorfozující rezonancí duše-těla cítícího vědomí a metafyzické pochopení, že tělo, celé naše tělesné bytí je stále zvučeno – vyslovováno tichým zvukem-hlasem (daemon) naší duše.
Vnitřní intonace tichých fonému přirozeně přináší to, co učí tradiční jóga: utišuje „mysl“ i „srdce“ ve vědomí prožívání tichách intenzit fonému. To je míním původní význam mantra jógy. Rozhodně nešlo míním o pouhé zpívání, nebo jenom mentální opakování nějakých „tajných slabik“.
Výše uvedená meditativní cvičení současně přináší své unikátní metafyzické poznání-pochopení-ovládnutí (ve smyslu procitnutí schopnosti duše jejich volního aktivního vyjádření) působení jednotlivých tichých intenzit zvukových-hlasových fonému (manter) jako svůj potenciál-smysl nesoucích citových tónů samotného vědomí. Tyto vrozené intonační schopnosti duše, se nazývali v tantře, mantra siddhi.
Proto nás „mantra“ slovy učení tantry doslova ochraňuje – chrání naše vědomí před pohlcením v prožívaných myšlenkách a emocích a omezených způsobech tělesného vyjadřování a současně umožňuje vědomě zpřítomňovat – tedy metamorfovat způsob prožívání se a přebývání ve vědomí v jeho nesčetných kvalitách, tónech a celo-tělesných náladách a obličejích (mudrách).
Sou-hláskové fonémy (H, CH, K, R, D, T, N, B, F, L, M, P, S, V, Z, Ž, Š, Č, Ř, C, J, Ď, Ť, Ň) – 24
- Pro každou souhlásku, kterou chceš meditativně intonovat si zvol dvoj-slabičnou slabiku, kde je daná souhláska ve středu, například AHA, OTO, AKA, apod.
- Nejprve vyslov nahlas danou dvoj-slabiku, například „AH – HA“, „OT – TO“, „AK – KA“, apod.
Obě předchozí zkušenosti jsou projevem vnějšího hlasu-zvuku sou-hláskového fonému.
- Nyní vyslovíme pouze první část dvoj-slabiky hlasitě a přejdeme – dáme si čas k vnitřní tiché intonaci druhé části dvoj-slabiky, například „Aaah – HA“, Ooot – TA“, Aaak – KA, apod;
- Těsně v okamžiku před tichým slyšením nevyslovené druhé slabiky (HA, TA, KA, apod.) nech znít ve svém nitru echo tiché souhlásky na konci první slabiky (hhh, ttt, kkk, apod.). Současně pociťuj, jak tento vnitřní pocitový zvuk formuje-moduluje vnitřně pociťovaný povrch úst, obličejovou masku a zabarvení pohledu do pociťované formy (HA, TA, KA, apod.) .
- Umožni slyšenému pociťovanému fonému (HA, TA, KA, apod.) zformovat zevní tvář pomocí obličejových svalů a plně se s touto pociťovanou tváří tiché souhlásky ztotožní svou celo-tělesnou identitou a naslouchej vnitřní rezonanci této souhlásky v celém vnitřním prostoru svého tělesného bytí a otevírej se kvalitám, které zosobňuje.
- Aktivně umožni ztělesnit pocitový tón vědomí (HA, TA, KA, apod.) jako náladu celého tvého sebe-prožívajícího tělesného já jako celku. Vědomě prožívej proměnu tvého sebe-prožívání za stálého naslouchání vnitřnímu zvuku a vstup do plného celo-tělesného souznění – rezonance s daným pocitovým tónem vědomí samého. Buď vědomí citu (HA, TA, KA, apod.) a ztotožni se s (HA, TA, KA, apod.) vědomím jako takovým.
O významu jednotlivých fonetických intenzit samohlásek a souhlásek a jejich vlivu na naše prožívání, který vzešel z těchto meditačních cvičení se budu postupně zmiňovat v sekci Fonémy na webu: http://jazyk.vedomi.info.
Přínos jógy fonému pro kultivaci vědomí
O této podobě jógy (mantra/mudra jóga), jak byla naznačena, vědomě intonující a ztělesňující tiché metafyzické fonémy naší duše, tantry píší, že ji provádí jenom minimum jogínů a vyžaduje zvláštní vnitřní odvahu a inklinaci tzv. hrdinů.
Jóga tichých fonémických intenzit – vede k znovu – vytvoření – procitnutí zcela nového mantrického vědomí a jeho fonetického těla tvořeného polem tichých intenzit poznávajícího cítícího vědomí (vidžňánadéha/mantradéha).
Učí nás vědomému životu v nesmrtelném těle fonetických intenzit vědomí – naší duše, ve kterém nejen doslova vyslovujeme a modulujeme celý svůj život, své tělesné zpřítomňování a prožívání v prostředí v kterém žijeme, ale které nachází své tvořivé vyjádření v našem celkovém projevu, naší řečí jazykové i tělesné.
My jako celkové Já (holotropní Já, či duše), jehož je každé z našich prožívaných já součástí, tedy vědomí Já, je určitou unikátní individuální Oso-bytostí, či vědomou Entitou či bohem/bohyní (jak je komu blízké), jejímž tělem je pole vědomí tvořené nesčetnými intenzitami a kvalitami, které nacházejí své vyjádřená v nesčetných vzorech prožívání jako různá prožívaná já (aktuální, minulá či potenciální – budoucí).
Jako duchovní bytosti vyjadřující se nesčetnými svým těly, ať už fyzickými nebo ne-fyzickými, žijeme jako ryze nehmotné tělo-vědomí – tělesnění-duše se svým nevyčerpatelným potenciálem tvořeným rodinou intenzit samo-hláskových a sou-hláskových fonému, které tvoří unikátní stále se aktualizující znějící hudbou intenzit jednotlivých pocitových tónů kvalit a potencialit našeho vědomí.
Tělo duše je stále se re-generující fonetickým polem vědomí unikátní souhry tónů, slabik a slov tichých fonému kvalit a potencialit univerzálního vědomí – duše, které více či méně, zdravěji či méně zdravěji, nalézají nebo také nenalézají vyjádření v našem životě jako celku ve všech jeho zkušenostních dimenzí a sférách.
Meditativní intonaci tichých intenzit samo-hlásek, sou-hlásek a jejich nejrůznějších kombinací v podobě slabik, slov, případně celých vět tvořených těmito mantrickými intenzitami vědomí, se doslova učíme nové řeči našeho bytí, umění vědomého zpřítomňování – zvučení a vyslovování našeho širšího vědomí Já a jeho nesčetných kvalit nacházející vyjádření v našem životě.
Probouzíme tak naší duši skrze její tělo a učíme se vědomě naší duši ztělesňovat a vyjadřovat v nejrůznějších projevech.
Učíme se naslouchat životu samému ve všech jeho nesčetných zkušenostních vyjádření v meditativní souzněním se vším co je a může být, učíme se opět být individuálním bohem/bohyní v naší nejvnitřnější přirozenosti, vědomě spolu-vytvářející širší prostředí našeho života v plné z-odpověd-nosti za naše Sebe-prožívání procitlého bdícícho vědomí našeho inherentního božství.