„Na počátku bylo Slovo a toto Slovo bylo u Boha a toto Slovo je Bůh. Všecky věci skrze ně učiněny jsou a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. V tomto Slově je život a tento život je světlem člověka. A toto Světlo svítí v Temnotách, ale tma ho neobsáhne. A toto Slovo tělem učiněno jest a přebývá mezi námi.”
Evangelium podle Jana, kapitola I.
Každá podoba bytí jako určité ohraničené vědomí je vždy i určitým unikátním individuálním způsobem by-tí daného vědomí. Tento vnitřní způsob bytí – zpřítomňování je jeho individuální řečí – slovem daného bytí. Každá forma bytí je tedy určitou řečí vědomí a jeho doslova “abecedy” možností – či potenciálů.
My sami a každý člověk není jenom určité já, které mluví určitým jazykem, nebo umí určité jazyky, kterými mluví, ale sami jako celek – určité bytí jsme určitou unikátní individuální živou řečí a určitým stále se proměňujícím jazykem. Tato řeč je tím “jak jsme”, je naším unikátním individuálním způsobem bytí – způsobem žití.
Není tomu tedy tak, že mluvíme verbální řečí a pak máme ještě tzv. “řeč těla”, o které dnes hojně mluví “aplikovaná psychologie”, ale my sami a každý člověk je primárně sám o sobě živým Slovem – unikátním způsobem bytí a žití a tedy unikátní podobou řečení které hledá své vyjádření jako my sami skrze všechny další způsoby vyjadřování v našem životě, které jsme si osvojili, verbální i neverbální.
Pro celkovou kvalitativní stránku našeho života, je míním důležité, nakolik vědomě tuto naší vnitřní řeč (daemon), kterou jsme vůbec slyšíme a cítíme, jak rozsáhlá je její vnitřní procitnutá “abeceda” možného bytí, kterou jsme si vědomě osvojili a to jak s touto vnitřní řečí našeho bytí je v sou-znění – rezonanci naše celkové vyjadřování, řeč a chování v našem životě.