Metafyzicko-zkušenostní esence tiché intenzity (((M)))
Vnitřní intonace a ztělesnění tichého meta-fonému (((M))) zprostředkovává přímou zkušenost našeho těla – naší celé tělesnosti jako vřelého domova-dělohy naší duše, která jej plně prostupuje svým vřelým dechem a současně umožňuje naslouchat nejhlubší vnitřní hlas-muziku a nesčetné melodie naší duše odkud se ozývají naše múzy.
(((M))) nás vrací nás do zkušenosti, kdy jsme spočívali v děloze-těle matky obklopeni vodami jejího lůna. Přináší zkušenost oduševnění a proniknutí naší celé tělesnosti vnitřním dechem duše. Vnitřním zvučením (((Hmm)) můžeme zakoušet své tělo prostoupené vřelým dechem duše a naslouchat její nejhlubší citové tóny. Není náhodou, že vždy, když hluboce nasloucháme druhým vytváříme přirozeně zvuk “hmm”, je vnějším echem usazení v našem vnitřního celotělesném soustředěném naslouchání .
(((M))) patří mezi nejvýznamnější ze souhláskových fonému. Tvoří základ matek všech manter (posvátných tichých zvuků) podle indické tantry jakou jsou slabiky (((OM))), (((AUM))) či (((SO-HAM))).
Hebrejská mystická nauka hovoří o dvou principech MA a MI, v kterých se spojuje vnitřní a vnější člověk.
Slabika “má-ma” či “ma-mi” bývá společně s “ba” prvními artikulovanými zvuky novorozených dětí. Právě proto se “máma” jmenuje “máma” – jde o promítnutí pocitu svého těla jako “matky” duše na matku lidskou.
Samo vyslovení zvuku “M” vyžaduje uzavření úst a vzájemný dotek obou rtů, čímž je uzavřena ústní dutina. Uzavři ústní dutinu, jako bys chtěl vyslovit “M”, ale místo toho jej skrze celo-tělesné vědomí pociťuj jako od doteku rtů se šířící intenzity celým tělem prostupující v podobě “mateřského” dechu proměňující tělo v mateřské lůno tvé duše.
Působení tiché intenzity (((M)))
Vnitřní vzývání sou-hláskového fonému (((M)), ať už samotného, nebo v kombinaci se základními samo-hláskovými fonémy působí celistvou esenciální harmonizací – léčením v tom smyslu, že odstraňuje oddělenost, či disociaci od tělesného bytí. Odstraňuje doslova naší “nepřítomnost” v těle a všechny duševní stavy z toho plynoucí. (((M))) zpřítomňuje naše prožívání v tělesném bytí jako celku. Již toto zcela přirozeně léčí mnohé duševní poruchy vystávající s disociace od těla, které se mohou projevovat až duševními stavy pocitů prožívaných jako “ztráta smyslu života”, “ztráta své identity”, “ztracení své existence”, apod. Pomáhá také v léčení manických tendencí k horečné aktivitě, plynoucí z oddělenosti od našeho tělesného bytí jako celku svým usazováním v našem těle. Tiché (((HMM))) navozuje přirozený meditativní stav, meditativní soustředěné naslouchání a připravenost poznávání celým naším tělesným bytím se schopností a připraveností empatické rezonance a naslouchání.
Mantrické slabiky
M, MA, ME, MI, MO, MU, HMM, HUM, OM, AUM
Intonace a ztělesnění tiché intenzity slabikového fonému (((MU)) nás ladí do celkové meditativního naslouchání, ladí nás do prostoru nejhlubšího cítění odkud cítíme nejvnitřnější muziku a melodie duše. Od kořene “MU” jsou odvozené řecké slovo “mustai” označující “zasvěcence”, toho, který “mlčí”, nebo francouzské “murmure” (šeptat) a “muet” = němý.
Intonace a ztělesnění tiché intenzity slabikového fonému (((HMM))) nás usazuje v dechem oživeném těle, utišuje nás a tak připravuje k soustředěnému naslouchání druhým.
Intonace a ztělesnění tiché intenzity slabikového fonému (((HUM))) spojuje obě předchozí mantry. Je současně podobou známé tibetské “ochranné” mantry “OM MANI PADME HUM”. Lze říci, že intonace a ztělesní této mantry nás činí v pravém slova smyslu člověkem usazeným ve svém těla, který současně bdělé naslouchá.
Intonace a ztělesnění tiché intenzity slabikového fonému (((OM)) nás sjednocuje s prvotním potenciálem bytí-tělesností duše který je sou podstatný s veškerým bytím v podobě ryzí potenciální moci samotného vědomí. V indické tantře jde o mantru prvotního zvuku-vibrace celého vesmíru věčně zvučící jako základní tón všemi formami těl věcí a bytostí. Většina složených manter ale i tantrických textů často začíná právě slabikou “OM” symbolizující, že vyvstávají s prvotního potenciálu vědomí samého.
Intonace a ztělesnění tiché intenzity slabikového fonému (((AUM)) přináší nejhlubší prožitek (((U))) samotného vědomí (((A))) skrze celé tělo (((M))). Jde o jednu z kořenových manter indické tantry a jógy přinášející nejvyšší zkušenost vědomí jako naše pravé já.
Klíčová slova
Máma, Matka, Mateřství, Matérie, Mimino, Macecha, Meditace, Múza, Muzika, Melodie, Medicína, Mystika, Mytologie, Mystérium, Magie, Matrix, Matrka (sanskrtská abeceda vnitřních fonémů), Malíní (moc spočívající v sanskrtské abecedě vnitřních fonémů, Mysl, Mánie, Matérie, Matrix, Matematika, Materialismus, Milost, Muž, Moment, Maximum – Minimum, Maso, Mák, Marie, Mučení, Majetek, Moc, Morálka, Melancholie, Morbidní, Matoucí, Máro, Marek, Monstrum, Maturita, Mantra, Mudra (vědomé ztělesnění určité nálady celotělesného vědomí), Murti, Mukha (určitá vnější tvář celotlesného vědomí), Menstruace, Měsíc, Mimika, Mínění, Mléko, Mapa, Maska, Manipulace, Manifestace, Ministr, Mistr, Majetek, Malovat, Milovat, Mutovat, Mast, Malost, Mamon, Morbidita, Masáž, Muslim, Múza, Mlčet, Mluvit, Malovat, Máčet, koMunita, osMóza, syMbióza, aMnestie, aMnion, aniMozita, klaM, reklaMa, hMota, syMfonie, paMěť, Mínit, apod.
Ma (kapadocká bohyně plodnosti), Maat (egyptská bohyně vesmírného řádu), Mabon (keltský bůh – syn mládí), Ma-cu (čínská bohyně moře), Macuo (šintoistický bůh – výrobce saké), Madhukara (buddhistický vůh – výrobce medu), Maeve (kelstká bohyně matka), Magha (hindusitická bohyně štěstí-laskavosti), Mah (perský bůh měsíce), Mahabala (budhistický bůh – ochránce – velmi silný), Mahabža (jeden ze sedmi máhanágů, indický hadí bůh), Mahádéva (puránský mocný bůh), Mahakala-Mahakálí (indická tantrická božstva), Mahamajuri-Mahamanasika – atd (nesčetně hinduistických bohyní počínající na Maha-atd.), Mal (tamilský bůh stvořitel), Malhal Mata (puránská bohyně matka), Mam (majský bůh zla), Mama Qoca (incká bohyně oceánu), Mamaki (budhistická bohyně dychtění), Mami (sumerská bohyně matka), Mamitu (babylónská bohyně smluv a přísah), Manito (indiánský bůh stvořitel), Manmatha (tamilský bůh lásky), Manu (védský prvotní bůh stvořitel), Mára (budhistický bůh ničitel), Marama (polynejská bohyně měsíce), Marduk (sumerský bůh stvořitel), Marijamma (tamilská bohyně smrti), Mars (římský bůh války), Máta (hinduistická velká matka), Médha (moudrost), Mími (islandský bůh moudrosti) , Min (egyptský bůh plodnosti), Minerva (římská bohyně moudrosti), Mithra (perský bůh slunce), Miti (korjacký mateřský duch), Modima (čvanský bůh stvořitel uctíván jako řeka bytí), Mokoš (slovanská bohyně plodnosti), Mon (kafírský velký bůh), Mor (keltská bohyně slunce), Morrigan (keltská bohyně plodnosti), Mot (kanaánský bůh neplodnosti a smrti), Muati (summerský bůh spojován s bájnou rajskou zemí), Mučulidna (ochranné božstvo – král hadích duchů – nágů. Mu-kung (taoistický bůh nesmrtelnosti) , Mungu (svahilský bůh stvořitel), Munume (bůh počasí, Uganda), Murugan (tamilský bůh lovu a války), Mut (egyptská bohyně matka), Muttalamman (perlová matka, jižní Indie), Myrrha (fónická bohyně plodnosti).
Míním, že samotný tichý tón-zvuk (((M)) řečí svou ne vyslovitelnou vnitřní metafyzickou řečí z výše uvedeného výběru slov zřejmě, jde o princip zdroje, do kterého se vše noří-vrací a ze kterého vše vyvstává-rodí se.
Čaro-dějná symbolika
Písmeno „M“ – tedy vnější tichá tvář fonému (((M))) symbolizuje pohled na ženu, když leží a má roztažené pokrčené nohy. Současně vytváří dolů směřující trojúhelník tvaru „V“ (vagínu). Pokud bychom přidali zrcadlově překlopené “M” směrem vzhůru, tedy získali jeho “runovou” podobu, získáme symbol “kundy” mezi dvěma rovnoběžkami (“H”). Symbol nám říká, že (((M))) naše duše nás vede do dělohy našeho těla, vrací nás k prožití těla jako lůna duše, kterou jsme.